Miroslav Kokoška (1944 – 2005)

Byl nejen všestranným a citlivým hudebníkem, sólistou a skladatelem, ale také výborným organizátorem, manažerem a pedagogem, zkrátka vůdčí osobností v mnoha ohledech. Jako absolvent perkusí na Pražské konzervatoři a nadšený hráč jazzového piana se propracoval několika komorními a symfonickými orchestry a Tanečním orchestrem České televize k dráze marimbového virtuosa, označovaného jako „Paganini marimby", a k vlastním komorním koncertům pro marimbu.

Jakmile bravurně zvládl čtyřpaličkovou techniku po vzoru slavného vibrafonisty Garryho Burtona, založil trio s marimbou, kytarou (Miloslav Klaus, Štěpán Rak) a houslemi (Jaroslav Svěcený, nejprve ale s flétnou Jana Riedlbaucha) a pustil se do propagace marimby jako koncertního nástroje. Vedle vlastních aranžmá klasických skladeb úspěšně premiéroval jednak kompozice psané předními českými skladateli (např. Petr Eben, Štěpán Rak, Emil Hlobil) jak pro trio, tak pro jeho virtuosní sólovou hru v doprovodu s význačnými českými a slovenskými orchestry (PKO, FOK, Slovenská filharmonie). Několikrát vystoupil na Pražských jarech a s triem v zahraničí (Rakousko, Německo, Španělsko, Finsko, Rusko). Pražské marimbové trio se objevilo na dvou LP deskách (Pantonu, 1982 a Supraphonu, 1988) v obou obsazeních.

Vlastní marimbové koncerty skládal s důkladnou znalostí technických možností tohoto melodického bicího nástroje ve snaze rozšířit repertoár nečetné marimbové orchestrální literatury. Skladbu studoval pod vedením Hanuše Bartoně a Alexeje Frýda. Své koncerty pro marimbu a komorní orchestr v kombinaci s druhým sólovým nástrojem, houslemi/flétnou, trubkou/lesním rohem a hobojem (a také v jiných nástrojových verzích) premiéroval velmi úspěšně jako sólista s Pražským komorním orchestrem (PKO) od poloviny 90. let v Rudolfinu, natočil je pro Českou televizi, pro rozhlas s Pražským rozhlasovým symfonickým orchestrem a nahrál je na CD. Svůj druhý koncert si rovněž zahrál v roce 2001 v symfonickém obsazení v Montevideu, kde sklidil nadšené ovace.

Vedle prolínání hudebních žánrů, ho zajímala výchova a podpora mladých talentů. Od 90. let organizoval oblíbené komorní cykly a působil dlouhodobě jako ředitel Základní umělecké školy Charlotty Masarykové, která se pod jeho vedením dostala mezi špičkové hudební školy v Praze. Také do těchto činností vnášel inspirativní pohodu a osobité nápady, které uměl nejen realizovat, ale i efektivně propojovat. Tak vznikl například i cyklus Ambassadors´ Concert Series.

Další ze svých objevných projektů, který stále probíhá, nazval „Celá škola na pódiu“. Jeho důmyslná aranžmá „hitů“ světové klasické hudby umožnila, aby se každé hudební oddělení, každý nástroj a každý žák jeho školy, včetně prvňáčků i učitelů, zapojili do týmové orchestrální hry symfonického formátu. Nezapomenutelně působivá uvedení Ódy na radost, Tureckého pochodu, Bolera, českých vánočních koled a dalších skladeb v rámci pravidelných školních koncertů, upozornila na hloubku i šíři uměleckého a společenského potenciálu Základní umělecké školy Charlotty Masarykové.

První Koncert pro marimbu, smyčcový orchestr a sólové housle měl nadšenou odezvu nejen při premiéře v Rudolfínu v roce 1995, ale také na koncertě uzavírajícím 3. sezónu ACS v červnu 2006, kdy zazněl v provedení Filharmonického komorního orchestru pod vedením Pavla Prantla, který také hrál sólové housle, a s marimbistou Kamilem Němcem, žákem M. Kokošky. (Úvodní sezóny)

Marimbový koncert s lesním rohem byl uveden v rámci ACS na irském koncertu v březnu 2007, opět v provedení Prantlova Filharmonického komorního orchestru s hornistou Jindřichem Kolářem a mladým irským marimbistou Jamesem Dunnem. (Další sezóny)

Marimbový koncert č. 3 se sólovým hobojem byl součástí programu kanadského koncertu ACS v říjnu 2008 v provedení mladého českého Orchestru Berg pod taktovkou Charlese Olivieri-Munroe, s hobojistou Vilémem Veverkou a marimbistkou Markétou Mazourovou. (Další sezóny)